Kantony na náhorních plošinách jsou nejvíce zalidněné a jsou to většinou průmyslové oblasti. Kantony v Alpách tak zalidněné nejsou, převažuje tam katolické náboženství a jejich ekonomika je založena na turistickém ruchu.
Švýcarsko je známé největším evropským pohořím Alpami, které se nachází na jihu a jihovýchodě. Sever země tvoří švýcarská plošina. Většina obyvatelstva Švýcarska žije na kopcovitých územích a náhorních plošinách. Menší pohoří Jura se nachází na severozápadě země. Severní hranici s Německem tvoří řeka Rýn, která Švýcarsko opouští přes město Schaffhausen. Východní hranici s Německem a Rakouskem tvoří Bodamské jezero (Bodensee). Jihozápadní hranici s Francií tvoří Ženevské jezero.
Matterhorn
Je považován za jednu z nejkrásnějších a nejpopulárnějších hor Evropy. S nadmořskou výškou 4478 metrů je zároveň také sedmou nejvyšší horou Alp. Tyčí se na hranici mezi Švýcarskem a Itálií, nad švýcarským Zermattem a italským městem Breuil-Cervinia. Jméno Matterhorn pochází z německého matte (horská louka) a charakteristického tvaru hory, horn (roh). Stále častěji se tato hora uzavírá pro výstupy horolezců (dočasné zákazy k lezení). Důvodem jsou nebezpečné sesuvy hornin z výšky nad 3500 metrů, které způsobuje postupné tání permafrostu (trvale zmrzlé horniny, pokrývající svahy hory).
Označení na mapě:
Jungfrau
S výškou 4158 metrů je nejvyšším vrcholem stejnojmenného horského masivu v bernském regionu Švýcarských Alp a třetím nejvyšším vrcholem Bernských Alp. Dalšími známými vrcholy tohoto masívu jsou Eiger a Mönch. Region Jungfrau byl v roce 2001 zapsán do seznamu Světového přírodního dědictví UNESCO.Její vrchol jako první zdolali na začátku 19. století bratři Meyerové z Aarau.
Až do sedla Jungfraujoch mezi horami Jungfrau a Mönch vede ozubnicová železnice Jungfraubahn do nejvýše položeného nádraží v Evropě (3454 m n. m.).
Eiger
Je nejvýchodnějším vrcholem horského masivu Jungfrau v bernském regionu Švýcarských Alp. Jeho výška je 3970 metrů nad mořem. Dalšími známými vrcholy tohoto masívu jsou Jungfrau (v překladu Panna) a Mönch (v překladu Mnich).
Základní stavební horninou Eigeru je vápenec, pocházející převážně z druhohor. Ty se strmě zdvihají na severní hraně masivu Aar, který byl vyzdvižen těmito sedimenty od jižního k severovýchodnímu Eigerjochu a je považován za geologickou zvláštnost.
Nejvýše položená železniční stanice v Evropě (3454 m n.m.) se nachází v sedle mezi štíty Mönch a Jungfrau. Vlak projíždí tunelem vybudovaným v hoře Eiger, kde se stáčí a vynořuje se v sedle Jungfraujoch. Uvnitř hory je umístěna železniční stanice Eigerwand, odkud je možné nahlédnout do severní stěny.
Poprvé vrchol Eigeru zdolali 11. srpna 1858 švýcarští horští vůdci Christian Almer a Peter Bohren společně s Irem Charlesem Barringtonem.
Hřebenem Mittellegi vylezl 10. září 1921 japonský horolezec Yuko Maki a švýcarští horští vůdci Fritz Ammater, Samuel Brawand a Fritz Steuri.
Severní stěna Eigeru je s převýšením více než 1800 m jednou z nejvyšších evropských stěn a díky obtížnosti i výzvou pro všechny zkušené horolezce. Vzhledem k velkému tzv. „objektivnímu nebezpečí“ (padající kamení, led a sníh, špatné počasí) a vysokému počtu obětí, bývá její název z původního německého Nordwand (severní stěna) komolen na Mordwand (vražedná stěna). Jako první do severní stěny nastoupili roku 1935 Max Sedlmayr a Karl Mehringer, jejich několik dní trvající pokus však skončil tragicky, stejně smutně skončilo i několik následujících pokusů. Poprvé byla stěna prostoupena 24. července 1938 rakousko-německou horolezeckou skupinou ve složení Anderl Heckmair, Ludwig Vörg, Heinrich Harrer a Fritz Kasparek. Tento výstup se dnes nazývá klasická, neboli Heckmairova cesta.
Jako první Čechoslováci vystoupili severní stěnou Radovan Kuchař a Zdeno Zibrín 2. září 1961. Velmi hodnotný je zimní sólový prvovýstup Slováka Pavla „Pavúka“ Pochylého diretissimou v roce 1983. [1] V severní stěně vede několik českých prvovýstupů, například Československá diretissima 1976 (Jiří Šmíd, Sylva Kysilková, Josef Rybička a Petr Plachecký), další Československá cesta 2 v lednu a únoru 1978 (Jiří Šmíd, Miroslav Šmíd, Josef Rybička, Jaroslav Flejberk). Čeští emigranti Jiří Šmíd, Michal Pitelka a Čestmír Lukeš vylezli roku 1985 prvovýstup - Pamětní cestu Toniho Hiebelera. Prvovýstup nazvaný Žlutý anděl[1] (VII+ až VIII-) vytvořili bratři Miroslav Coubal a Michal Coubal v roce 1988.
V roce 2008 severní stěnu doslova vyběhl Ueli Steck ze Švýcarska v rekordním čase 2 hodiny, 47 minut a 33 sekund. Jeho rekord byl překonán v roce 2011 Dani Arnoldem, který zdolal klasickou Heckmairovu cestu severní stěnou za neuvěřitelné 2 hodiny 28 minut. Ueli Steck realizoval svoj výstup ako sólo, a preto porovnanie s výstupom Daniho Arnolda, ktorý použil pri traverze fixné laná po iných lezcoch, je nekorektné. Steckov výstup je u odbornej verejnosti oveľa cennejší. Následne svoj rekord Steck vylepšil, tiež sólovým výstupom. Švýcar Stefan Siegrist a Čechošvýcar Michal Pitelka natočili filmovou rekonstrukci prvovýstupu klasické Heckmairovy cesty s použitím dobových prostředků, Trailer k filmu. V roce 2008 byl natočen velmi zdařilý film o dobývání severní stěny s názvem NORDWAND. Pokus o výstup Toniho Kurze byl inspirací pro knihu Bílý pavouk od Heinricha Harrera a později pro dokumentární drama Vzývající ticho. V roce 2013 vydal Simon Mawer knihu Pád, ve které hraje Severní stěna významnou roli.
Dufourspitze
Je se svými 4634 m n. m. nejvyšší hora Švýcarska, druhá nejvyšší hora Alp a druhá nejvyšší hora Evropy (na západ od Kavkazu). Nachází se v masívu Monte Rosa ve Walliských Alpách, na hranicích Švýcarska a Itálie. Doba vhodná pro výstup je od června do září za použití ledovcového vybavení.
Nejvyšší vrchol Monte Rosy nese jméno generála Guillaume-Henri Dufoura (1787-1875), tvůrci prvního topografického atlasu Švýcarska. První výstup je datován do roku 1855 velkou výpravou, vedenou anglickým horolezcem Charlesem Hudsonem. Východním srázem (největší sráz v Alpách), vysokým 2400 metrů a snesoucím svým rozměrem a vzhledem srovnání s himálajskými velikány, prošli poprvé roku 1872 opět Angličané Richard a William Pendlebury, James Taylor a horští vůdci.
Na vrchol se nejčastěji chodí dvěma cestami, švýcarskou a italskou. Zajímavý je také vícedenní přechod Dufourspitze a pokračování po hlavním hřebeni přes Punta Gnifetti, Lyskamm, Castor, Pollux, …
Mönch
Mönch (v překladu z němčiny Mnich) je s nadmořskou výškou 4 107 metrů jednou z dominant Jungfrauregionu, horského masivu Jungfrau v bernském regionu Švýcarských Alp. Dalšími známými vrcholy tohoto masívu jsou Eiger a Jungfrau.
Mönch leží na hranici mezi kantony Valais a Bern a tvoří součást horského hřebene mezi Jungfrau a Jungfraujoch na západě a Eiger na východě. Nachází se západně od Mönchsjoch (průsmyk ve výšce 3 650 m n. m.) a Mönchsjoch Hut a severně od Jungfraufirn a Ewigschneefäld, dvou ledovcových splazů velkého ledovce Aletsch Glacier. Severní stěna Mönchu spadá až do údolí Lauterbrunnen.
Region Jungfrau byl v roce 2001 zapsán do seznamu Světového přírodního dědictví UNESCO.
Poprvé byla hora zlezena 15. srpna 1857 horolezci Christianem Almerem, Christianem Kaufmannem, Ulrichem Kaufmannem a Sigismundem Porgesem.
Až do sedla Jungfraujoch mezi horami Jungfrau a Mönch vede ozubnicová železnice Jungfraubahn do nejvýše položeného nádraží v Evropě (3 454 m n. m.), nazývaného Top of Europe.
