Švýcarsko


Rozloha 41 285 km2
Počet obyvatel 8 236 303
Měna Švýcarský frank
Hlavní město Bern
Nejvyšší hora Dufourspitze


Švýcarsko je vnitrozemní stát nacházející se ve střední Evropě.Švýcarsko leží mezi Bodamským jezerem na severovýchodě,Ženevskkým jezerem na západě, Horním a Alpským Rýnem na východě, Rýnem na severu a Alpami na jihu.Švýcarsko sousedí s následujícími státy:

Švýcarská federace se skládá z 26 kantonů s celkovým počtem 7,92 milionů obyvatel, z čehož zhruba pětinu tvoří cizinci. Švýcarsko je součástí Schengenského prostoru, avšak jednání o vstupu do Evropské Unie občané v referendu odmítli a tak, krom Lichtenštejnska, je Švýcarsko jedinou zemí Střední Evropy, která není členem EU.

Ve Švýcarsku existují čtyři základní jazykové oblasti – německá (64 % obyvatel), francouzská, italská a rétorománská (0,5% obyvatel) a tedy i čtyři úřední jazyky, kterými mohou občané na základě zákonem daného práva komunikovat se všemi spolkovými úřady.


Hospodářství

Síla a základ švýcarské ekonomiky je v malých a středních firmách, které vytvářejí přes 90% domácího produktu země. Švýcarsko se z převážně zemědělsky orientovaného státu vyvinulo ve stát s rozvinutým průmyslem různého charakteru: hodinářství, přesné a jemné strojírenství, přístrojová technika, chemický průmysl, potravinářský průmysl, farmaceutický průmysl, lékařské přístroje a vybavení aj.

Patrně nejznámější oblastí služeb ve Švýcarku je bankovnictví, známé bankovním tajemstvím, které je udržované i přes tlaky konkurence. Turistika v Alpách je po rozvoji dopravy a tím i dostupnosti hor, jezer atd. další významnou oblastí hospodářství Švýcarska neboť na sebe váže množství souvisejících činností. Turistika přispěla v 19. a 20. století k rozvoji těch nejchudších částí Švýcarska, Alp. Zpočátku pouze zábava bohaté aristokracie se v druhé polovině 20. století stala záležitostí dostupnou pro významnou část světového obyvatelstva.



Kanton Curych

Kanton Curych (německy Kanton Zürich) je německy mluvící kanton, který se nachází na severovýchodě Švýcarska, severně od Alp. Oficiálním jazykem je němčina, ale v tomto kantonu lidé mluví švýcarským dialektem němčiny, curyštinou (Züritüütsch). Kanton se dělí na 12 okresů a jeho hlavním městem je Curych. Jde o nejlidnatější švýcarský kanton, v němž žije asi 1,2 milionu obyvatel. Kromě toho je Curych také kantonem nejbohatším, který stal finančním a průmyslovým centrem země.

Celková rozloha kantonu je 1729 km2. Ke Švýcarské konfederaci byl kanton Curych připojen již v roce 1351. Většina místních obyvatel je protestantského vyznání. Kanton je známý svými jezery, které se rozkládají na ploše 73 km2. Největší je Curyšské jezero, následují pak jezera Greifensee a Pfäffikersee. Kanton Curych je vyhledávanou rekreační oblastí. Samotný Curych je zajímavý svým starým centrem, muzei, galeriemi a také polohou na břehu jezera.



Kanton Basilej

Kanton Basilej tvořil mezi lety 1501-1833 jeden celek. V roce 1833 došlo k rozdělení Kantonu na dva polokantony: Basilej-město a Basilej-venkov.



Basilej

Basilej (německy Basel) je město v severozápadní části Švýcarska při hranicích s Francií a Německem. Je hlavním městem polokantonu Basilej-město. Má asi 170 000 obyvatel. Významný je farmaceutický a chemický průmysl. Městem protéká řeka   Rýn.



Náboženství

Švýcarsko nemá žádné oficiální státní náboženství. Obyvatelstvo je převážně křesťanské, rozdělené mezi katolíky (38 %) a příslušníky protestantské Švýcarské reformované církve (27 %), jejímž zakladatelem byl v 16. století kazatel Huldrych Zwingli, který působil v Curychu. Na jiné protestantské církve připadá necelých 6 % populace. Imigrace má za následek existenci silné muslimské (5 %) a pravoslavné (2 %) menšiny, své zastoupení mají i hinduisté (0,4 %), buddhisté (0,3 %) a židé (0,25 %).

Historie Švýcarska je plná sporů i občanských válek mezi protestanty a katolíky, jejichž síly byly vždy relativně vyrovnané – obě náboženství mají různorodé zastoupení v různých částech země.

Větší města a jejich kantony bývaly tradičně většinou protestanské (Curych, Ženeva, Bern, Lausanne, Basilej), naproti tomu střední Švýcarsko, kanton Valais, italofonní Ticino, Appenzell Innerrhodes, Jura a Fribourg byly tradičně katolickými regiony. Zajímavé je, že v některých tradičně protestantských regionech mají dnes lehkou většinu katolíci jenom proto, že klesá počet protestantů a přibývá lidí bez vyznání. Příkladem může být Ženeva, Curych, Basilej a další.


Obyvatelstvo

V zemi žije více než 8 milionů obyvatel, má tedy o něco méně početnou populaci než „desetimilionové“ země jako Česká republika, Maďarsko, Srbsko či Belgie. O přírůstek populace se dlouhodobě starají především imigranti. Švýcaři jsou tradičně vysoko v žebříčcích ekonomické vyspělosti a celkové kvality života, k nejvyšším na světě patří i pravděpodobnost dožití (v průměru pro obě pohlaví je to cca 83 let).

V zahraničí existuje poměrně početná švýcarská diaspora, někdy označovaná za „páté Švýcarsko“ (v narážce na čtyři oficiální jazyky, kterými se hovoří doma).

Nejvíce Švýcarů žije ve Spojených státech (zhruba jeden milion), v Argentině (cca 300 tisíc), ve Francii (170 tisíc), Kanadě (150 tisíc), v Chile, Brazílii a Německu. Zasloužilo se o to vystěhovalectví především v 19. a v první polovině 20. století.



Etnické složení

Většinu obyvatelstva tvoří Švýcaři, kteří však nejsou považováni za jednotnou etnickou skupinu, ale dělí se na německy, francouzsky, italsky a rétorománsky hovořící etnikum.

Švýcarsko má v Evropě nejvyšší podíl imigrantů (tj. trvale usazených obyvatel, kteří nemají švýcarské občanství), nepočítáme-li ministáty. Na celkové populaci mají cizinci zhruba čtvrtinový podíl. Zatímco v 19. století bylo Švýcarsko chudou zemědělskou zemí, z níž lidé spíš odcházeli do zahraničí, ve druhé polovině 20. století, především v 60. letech a pak počínaje 80. lety, začal velký příliv imigrantů.

Největší podíl trvale usazených cizinců mají dnes Italové (290 tisíc), Němci (275 tisíc), Portugalci (225 tisíc), Srbové (110 tisíc), Francouzi (100 tisíc), Turci, Kosovští Albánci, Španělé, Makedonci a Britové. Útočiště tu našli např. také Tamilové ze Srí Lanky nebo Iráčané po válce v roce 2003.


Města

Curych (německy Zürich, 384 tisíc, germanofonní část země), Ženeva (francouzsky Genève, německy Genf, 195 tisíc, frankofonní), Basilej (něm. Basel, 174 tisíc, germanofonní), Lausanne (132 tisíc, frankofonní), Bern (128 tisíc, germanofonní), Winterthur (106 tisíc, germanofonní), Luzern (fran. Lucerne, 80 tisíc, germanofonní), St. Gallen (fran. St. Gall, 74 tisíc, germanofonní), Lugano (62 tisíc, italofonní), Biel (jméno je německé, francouzsky Bienne, 53 tisíc, bilingvní – na rozhraní francouzsky a německy mluvící části země).



Vlajka

Švýcarská státní vlajka má podobu červeného čtverce s kolmým bílým rovnoramenným křížem ve středu, jehož ramena mají délku o jednu šestinu delší než je jejich šířka. Je jednou z pouhých dvou čtvercových vlajek států světa (druhou je vlajka Vatikánu) a patří k nejstarším v Evropě.

Přesná podoba vlajky včetně velikosti kříže je formálně stanovena od roku 1889, ale historie používání symbolu bílého kříže je mnohem starší. Vlajka byla inspirována podobou vlajky kantonu Schwyz, kterému tento znak přidělil roku 1240 císař Fridrich II. jako znamení nezávislosti. Ve 14. století byl užíván jako znak prvotní švýcarské konfederace. Na čtvercový červený podklad byl bílý kříž umístěn poprvé během napoleonských válek.

Symbol červeného kříže užívaný Mezinárodním výborem Červeného kříže je odvozen od švýcarské vlajky. Červený kříž v bílém poli byl prohlášen za mezinárodní symbol ochrany v roce 1864 Ženevskou úmluvou o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil. Tato podoba byla přijata jako pocta zemi, v níž byly dohody podepsány, a na počest zakladateli MVČK, Švýcaru Henrymu Dunantovi. Neexistují však přesvědčivé důkazy pro tento (dnes oficiální) výklad a objevují se názory, že začal být používán až ve chvíli, kdy začalo Turecko v roce 1906 proti symbolice kříže protestovat, protože se jedná o křesťanský symbol. V roce 1929 byl nakonec pro muslimský svět přijat symbol červeného půlměsíce.



Jezera

Na území Švýcarska leží cca 1 500 velkých i malých ledovcových jezer. Rozlohou největší je Ženevské jezero (fran. Lac Léman, rozlohou 580 km² srovnatelné s maďarským Balatonem) na řece Rhôně, o které se Švýcarsko dělí s Francií. Druhé v pořadí je Bodamské jezero (něm. Bodensee, fran. Lac de Constance, 536 km²) na řece Rýn, o které se dělí s Německem a Rakouskem.

Největší vodní plochou, která leží celá na území Švýcarska, je jezero Neuchâtel. Dále následují podle velikosti Lago Maggiore (částečně v Itálii), Lucernské jezero (Vierwaldstättersee), Curyšské jezero (Zürichsee), jezera Lugano, Thun, Biel, Zug a Brienz. Díky velkému množství jezer a ledovců disponuje Švýcarsko 6 % evropských zásob sladké vody.